Závazky manželů naruby?
02.12.2007
Mezi rozšiřujícím se počtem poněkud překvapivých názorů Nejvyššího soudu vyniká rozhodnutí rozšířeného senátu, kterým odmítl odpovědnost manžela za závazky sjednané manželem druhým.
Odpovědnost obou manželů za závazky, které vznikly za trvání manželství, byla dlouhodobě obecně přijímána - v souladu se zákonnou úpravou (§ 143 odst. 1 a 145 odst. 3 o.z.). Výjimkou byly závazky přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
Po nedávném rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu (31 Odo 677/2005) nezůstal z předchozích závěrů (opakovaně potvrzených i samotným Nejvyšším soudem) kámen na kameni.
Nejvyšší soud posuzoval poměrně běžnou situaci, kdy si jeden z manželů půjčil v bance. Právo na zaplacení dlužné částky banka chtěla přiznat proti oběma manželům. Očekával bych, že soud posoudí, zda sjednaný závazek byl převzat bez souhlasu druhého manžela, případně zda nepřesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, tedy zda je součástí společného jmění manželů, a pokud ano, zaváže k jeho společné a nerozdílné úhradě manžele oba.
Soud tyto skutečnosti posoudil, konstatoval, že závazek do společného jmění manželů patří, ale zavázal k jeho úhradě pouze manžele jednoho.
Důvod je jednoduchý. Soud dovodil, že zákonodárce § 145 odst. 3 o.z. ("Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně") nezamýšlel uložit plnit tyto závazky oběma manželům. Netvrdím, že tento závěr, jakkoliv vypadá absurdně, je zcela nesmyslný. Nejvyšší soud jej dokázal dovodit relativně přesvědčivě (když vezmeme v úvahu, že se snažil dojít k závěru, který se přesvědčivě obhájit nedá). Vadí mi ovšem, že tento závěr vyslovil po deseti letech a jistě tisících sporech, které justice rozhodovala opačně. U frekventované problematiky jako je odpovědnost za závazky v manželství je takové zpoždění neomluvitelné, a to ani bohulibou snahou vyřešit problémy, které způsobil zákonodárce.
Autor: Mgr. Jiří Štancl ml.