Elektronické podání v civilním řízení
17.02.2008
Nejvyšší soud ČR zpochybnil možnost využívat elektronický podpis při komunikace se soudy bez jeho dodatečného doplňování písemným podáním shodného znění.
Občanský soudní řád stanoví pravidla (§ 42) podání k soudům v rámci civilních řízení. Jednou z novel v roce 2000 byla účastníkům dána možnost obracet se na soud i elektronicky (vedle podání písemného, faxového či ústního do protokolu). V roce 2002 došlo k další změně, která povinnost doplňovat písemně do tří dnů některé druhy podání rozšířila i na podání elektronická. Situaci poněkud zkomplikoval i fakt, že elektronické podání je zákonem členěno do různých podtypů. Obě níže citovaná rozhodnutí se vztahují k elektronickému podání se zaručeným elektronickým podpisem (informatici jej znají jako elektronický podpis kvalifikovaný, který mohou vydávat pouze tři subjekty - Česká pošta, I. CA a eIdentity), tzn. typu nejvyššímu, který se k soudním podáním užívá prakticky výlučně.
Základem celého problému se stala nešťastná novela občanského soudního řádu z roku 2002, která nově stanovila povinnost doplňovat písemně i elektronická podání.
Ke vzniklé situaci se ve svém nálezu IV ÚS 319/2005 z 24. 4. 2006 vyjádřil Ústavní soud. Konstatoval, že jazykový výklad sporného ustanovení vede k závěrům, že elektronické podání se musí dodatečně doplňovat písemným podáním shodného znění (to není překvapivé, koneckonců je to v zákoně napsáno). Ve svém výkladu však šel dál, vzal v úvahu, že vykládané ustanovení bylo přijímáno kvůli sjednocení příslušných právních úprav států Evropského společenství ve smyslu příslušné směrnice, dále že účelem změny bylo odstranit diskriminace elektronického podání ve srovnání s papírovým, a dále že ve všech ostatních procesní předpisech (trestní řád, správní řád, soudní řád správní) byly novelizace provedeny správně, a proto dovodil, že dodatečné písemné doplňování se dle úmyslů zákonodárce mělo týkat pouze elektronického podání bez zaručeného elektronického podpisu (tzn. běžného mailu). Podání se zaručeným elektronickým podpisem pak přiznal plnou váhu podání písemného.
Díky tomuto rozhodnutí se postupně elektronické podání prosazovalo a soudy jej začaly (byť jsme se při vysvětlování několikrát museli zaštítit autoritou Ústavního soudu) akceptovat.
Usnesení Nejvyššího soudu 21 Cdo 2858/2007 z 11. 12. 2007 slibně se rozvíjející elektronickou komunikaci zřejmě přibrzdí. Nejvyšší soud v něm při posuzování totožné otázky označil závěry Ústavního soudu za "zjevně chybné a účelové" a nedoplněné elektronické podání za podání ke kterému se nepřihlíží.
Rozhodnutí přineslo značnou nejistotu subjektům se soudy elektronicky komunikujícím, zejména advokátům. Ti pochopitelně riskují, že nedoplněním podání mohou zmeškat některé lhůty a způsobit tím vlastním klientům významnou škodu.
Dokud nedojde k novelizaci zákonného ustanovení (připravuje se), či změně názoru Nejvyššího soudu ČR (údajně o této otázce nepanuje na Nejvyšším soudu shoda), nezbude než klíčová elektronická podání doplňovat ještě písemně.
Autor: Mgr. Jiří Štancl ml.