Opuštění nemovitosti
02.09.2008
Nezřídka člověk narazí na nemovitost, jejíž vlastník zapsaný v katastru nemovitostí není k dohledání, případně již nežije. Soukromou osobu mající zájem např. o koupi pozemku čeká trnitá cesta spočívající v hledání vlastníka nemovitosti a absolvování zdlouhavých úředních řízení s kýženým koncem v nedohlednu. Lze to i jinak?
V poslední době jsme svědky rozmáhajícího se množství případů, kdy obce prohlásí majetek vlastníků za opuštěný, vyzvou vlastníka, aby se o něj do půl roku přihlásil a následně s věcí jednají jako s vlastní a žádají zapsání vlastnictví do katastru nemovitostí. K této praxi se přihlásilo i město Klatovy.
V současnosti není jednoznačně vyřešena otázka, zda lze opustit nemovitost, tzn. jednostranně k ní pozbýt vlastnictví. Osobně se domnívám, že jde o samozřejmý obsah vlastnického práva a není důvod se opuštění nemovitosti bránit. Každopádně zcela elementárním předpokladem opuštění věci je sám úmysl vlastníka věc nevlastnit.
V případech tzv. "opuštění" dle praxe některých obcí však tato nutná podmínky chybí. Ve skutečnosti se jedná o nemovitosti, které někdo vlastní, pouze o tom sám neví, nicméně by se jejich vlastnictví velice pravděpodobně nebránil.
Obcím se nechce pátrat (často po celém světě) po vlastníkovi, iniciovat řízení o prohlášení za mrtvého, dodatečná projednání dědictví a případem se roky zabývat. Využijí tedy skutečnosti, že opuštěná věc jim ze zákona (§ 135 o.z.) náleží a bez jakéhokoliv právního důvodu věc za opuštěnou "prohlásí". Často ještě nesmyslně poskytují vlastníkovi půlroční lhůtu k přihlášení se o nemovitost (toto se týká věcí ztracených, které někdo nalezl), čímž se zřejmě snaží vzbudit dojem určité oficiality při neoprávněné změně vlastnického práva (asi by trhalo uši, pokud by pouze obec prohlásila - "neznáme vlastníka, tak je to naše").
Konečným výsledkem je změna vlastnictví nemovitosti bez jakékoliv smlouvy či vůbec vědomí původního vlastníka. Je těžko uvěřitelnou arogancí, typickou pro dnešní zbytnělou veřejnou moc, že vlastnictví k nemovitosti člověku odebere pouze z vlastní pohodlnosti, aby sama nemusela jít cestou administrativně komplikovanější. Ve vztahu k vlastníkovi se pak jedná o flagrantní porušení ústavních práv, když není možné k trvání vlastnictví vyžadovat jakékoliv aktivní úkony, neboť vlastnictví trvá ze své podstaty samo o sobě. Protiústavní jednání obcí však zůstane nenapraveno, neboť postižená osoba se o něm zřejmě nikdy nedoví.
Autor: Mgr. Jiří Štancl