Stanovisko orgánu ochrany přírody lze podrobit soudnímu přezkumu
16.11.2008
Tak lze stručně charakterizovat (a uvítat) nyní sjednocenou judikatorní linii Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud - jeho rozšířený sedmičlenný senát - sjednotil dosavadní nejednotnou praxi správních soudů i jednotlivých senátů samotného Nejvyššího správního soudu když rozhodl, že závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny lze napadnout samostatně správní žalobou. Není tedy třeba čekat na konečné rozhodnutí správního orgánu např. o stavebním povolení, proti němu brojit odvoláním a posléze žalobou a teprve tak nepřímo napadat závazné stanovisko, které bylo podkladem k rozhodnutí ve stavebním řízení.
NSS dospěl k závěrům, že tzv. závazné stanovisko
1. je správním rozhodnutím a zároveň že
2. není rozhodnutím předběžné povahy, nýbrž je rozhodnutím konečným.
Proto u něho nelze uplatnit žádnou z výluk soudního přezkumu, zakotvených v § 70 písm. a) a písm. b) soudního řádu správního. Přitom situace je stejná, ať je závazné stanovisko kladné nebo záporné.
NSS odmítl i námitku nedostatku aktivní žalobní legitimace. Při řešení této otázky, jejíž kladné posouzení je jakousi vstupní branou k soudu, je nutno zvolit výklad, který maximálně dbá na zachování přístupu k soudu. K žalobní legitimaci proto stačí pouhé tvrzení žalobce o tom, že došlo k zásahu do jeho subjektivních práv ve veřejné sféře. Žalobní legitimace není založena úvahou, zda skutečné k takovému zásahu došlo či nikoli: takové zjištění je až výsledkem důkazního řízení a objeví se v rozsudku samém.
Důvody lze podrobně vyčíst ze dvou rozhodnutí NSS ze dne 21.10.2008 sp. zn. 6 As 7/2005 a 8 As 47/2005. Úvahy a závěr jsou přiměřeně použitelné pro tzv. závazná stanoviska státních orgánů i v jiných oblastech, než jen ochrany přírody a krajiny.
Autor: JUDr. Jiřčí Štancl