Ústavní soud a reforma zdravotnictví
21.04.2008
V současnosti projednává Ústavní soud návrh skupiny poslanců a senátorů na zrušení norem, které jsou základem reformy zdravotnictví uskutečněné současnou vládou. Řízení stojí za pozornost.
Před několika dny proběhlo jednání před ústavním soudem v jehož rámci byli k zdravotnické reformě a okolnostem její přípravy jako svědci vyslechnuti premiér Topolánek a ministr zdravotnictví Julínek. Jednání vzbudilo jisté emoce a přineslo spoustu otázek k zamyšlení. Na webu je dostupný jeho kompletní záznam.
V první řadě podotýkám, že jsem příznivcem regulačních poplatků ve zdravotnictví a věřím jejich přínosu. Na druhou stranu ovšem odmítám uvažovat způsobem "chci regulační poplatky, proto vymyslím konstrukci, která odůvodní jejich souladnost s ústavou" (což bych dělal v situaci, kdybych některou ze stran zastupoval a s objektivitou si nemusel dělat starosti).
Přesto se domnívám, že zavedení regulačních poplatků nemusí v rozporu s ústavou České republiky být. Rozbor důvodů, které mě k tomu vedou přesahuje možnosti tohoto článku, nicméně zdůrazním, že nejde o nesmyslný "výklad" často zmiňovaný obhájci regulačních poplatků, že pokud ústava stanoví povinnost poskytovat zdravotní péči bezplatně za podmínek stanovených zákonem, pak zákon může zavést péči placenou. Uvažuji spíše o naplnění požadavku na "bezplatnost" systému v situaci, kdyby výše poplatků byla shledána pro občana zátěží formální a zároveň zavedení poplatků odůvodněno nemožností dosáhnout srovnatelných výsledků jinými metodami. Obdobným způsobem se domnívám postupují i ústavní soudci, což naznačila v diskuzním pořadu Václava Moravce ústavní soudkyně Wagnerová, když zdůrazňovala nutnost poměřovat přijatá opatření metodou proporcionality (její záměr mimochodem zjevně nepochopil ministr spravedlnosti JUDr. Pospíšil, který jí vyčítal položení otázky "proč nebyly úspory v systému dosaženy rušením zdravotních pojišťoven", jejímž motivem bylo velice pravděpodobně právě poměřování proporcionality zvolených opatření).
Musím však přiznat, že po shlédnutí podstatné části výše zmiňovaného záznamu jsem dospěl k přesvědčení, že důsledkem způsobu jakým byly poplatky v České republice zavedeny a jejich konečné podoby je jejich protiústavnost.
Z hlediska projednávání kauzy mi přišly zajímavé následující momenty:
1) stížnosti politiků i některých ústavních soudců na "politizaci Ústavního soudu",
2) rozhodnutí soudu předvolat jako svědky Topolánka a Julínka,
3) chování soudců při výslechu svědků,
4) chování svědků při tomtéž.
ad 1)
Je zcela přirozené, že Ústavní soud projednává politické kauzy. Problém vzniká až v situaci, kdy při jejich rozhodování sám uvažuje politicky. V tomto smyslu má svou "političnost" ve vlastních rukou. Ústavní soud nemá hodnotit zda jsou schválené normy rozumné (potřebné), ale výhradně zda (ne)odporují ústavě. Ve chvíli, kdy se při rozhodování nechá ovlivnit skutečností, že ústavně konformní rozhodnutí může mít drtivý dopad na politiku a stát vůbec (a několik takových rozhodnutí by se v posledních letech bohužel našlo), ztrácí svou převahu nad světem politiky a stává se její součástí.
ad 2)
Pro mě dosti překvapivé rozhodnutí. Bylo prakticky jisté, že se v detailech reformy a okolnostech její přípravy nebudou dostatečně orientovat, což se také, zejména v případě ministra Julínka, zcela potvrdilo. Pokud nebylo účelem pouze demonstrovat drtivou znalostní převahu soudců nad politiky (čemuž se mi nechce věřit), mohli být předvoláni náměstci ministrů a ostatní vysocí úředníci podílející se na reformě.
ad 3)
Z procesního hlediska pro mě bylo jednání soudu zklamáním. Nemám zkušenosti z řízení před ústavním soudem, ale výslech svědků by měl probíhat ve stejných mantinelech jako před soudy běžnými. Svědek má soudu zprostředkovat svou zkušenost s nějakým dějem. Soudu nepřísluší komentovat svědkova tvrzení, či jej dokonce poučovat o jejich nesprávnosti (což se dělo opakovaně). Striktně zakázáno má soud (i účastníci řízení) svědkovi vhodné odpovědi nabízet a vést jej k nim. Nejvýraznějším příkladem byla snaha soudce Balíka, zřejmě zastánce zavedení poplatků, dostat z ministra Julínka proklamaci, že poplatky jsou odrazem nezdravotnických služeb, např. nákladů na stravu.
ad 4)
Oba svědci nezapřeli svým vystupováním politiky, zejména svou snahou nepřipustit jakoukoliv pochybnost i za cenu tvrzení zjevných nesmyslů. Neodstatek sebereflexe může fungovat v politické diskuzi, ale v síni ústavního soudu se stává trapností. Lépe si vedl premiér. Ministr Julínek se, ač by měl být jako resortní ministr věci znalejší, příliš nepředvedl. Nepřekonal své vystoupení v zábavném pořadu před několika lety, kterým se proslavil (stojí za zhlédnutí), ale svým výrokem proneseným na adresu ústavních soudců "to je Váš výklad ústavy" mu zdatně konkuroval.
Jiří Štancl ml.
Komentáře
josef vaclavovic (30.04.2008 13:25:15)Ahoj Jirko,
velmi zajímavý článek na toto téma. Pro laika minimálně ze zajímavého (právnického) pohledu. Mě nejvíc fascinovalo vyjádření soudce ÚS po tomhle projednávání (myslím, že to byl JUDr.Nykodým) pro ČT - skutečně "na úrovni" . Bohužel to nemohu najít v archivu ČT ,asle tohle jestli má být člen instituce jako je ÚS. No nic ,taková česká klasika...
JV