Čas
08.01.2010
Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít. "Proč to prodáváš?" zeptal se malý princ. "Je to velká úspora času," odpověděl obchodník "Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden." "A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?" "Co kdo chce..." "Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt," řekl malý princ, "šel bych docela pomaloučku ke studánce..."
"Nestíhám". "Potřebuju trochu času navíc". Jak často tahle slova slyšíme od sebe i jiných. Je paradoxní, že stížností na nedostatek času přibývá, ačkoliv práce navzdory všeobecnému přesvědčení spíše ubývá. Pozorný pohled o několik staletí zpátky odhalí, z dnešního pohledu středoevropana, nepředstavitelnou pracovní zátěž lidí, kterým neulehčovala život žádná mechanizace, přestávky na jídlo a často ani volné dny. Zlepšování pracovních podmínek akcelerovalo ve dvacátém století ve vyspělém světě zavedením pětidenního pracovního týdne a pokračuje v současnosti snahou o ubrání dalšího dne (o alternativním zavedení čtyřdenního pracovního týdne, byť zatím nikoliv plošném, uvažuje nyní i česká vláda). Proč stížností na nedostatek času neubývá (spíše naopak), když za chvíli už budeme víc odpočívat než dělat?
Myslím, že problém není v zahlcení faktickou prací, ale spíše různými podněty, ať už pracovními či (zejména) nepracovními. Moderní doba, ruku v ruce s razantním bohatnutím populace, s sebou přinesla prakticky nevyčerpatelné spekrum informačních, komunikačních či volnočasových možností, které člověka jenom zatěžují. Zatímco před dvěmasty lety ztratil čas plánováním dovolené na Jadranu pouze rakouský císař a pár nejvýše postavených úředníků, dnes každoroční pouť na jih absolvuje skoro každý a ještě při tom zvládne přemýšlet, jak by bylo v Karibiku nebo Polynésii. "Nová" ruská strategie obrany útočnými zbraněmi tehdy trápila několik ministrů války, dnes se probírá u nedělního oběda či v místních nálevnách. Mobily nám umožňují mluvit okamžitě s kýmkoliv, pohříchu bohužel nejvíce s těmi, se kterými moc mluvit nepotřebujeme (lze vůbec pochopit, že na Vánoce opět padl rekord v zatížení GSM sítí?), reklamních letáků a nabídek je tolik, že už je nelze stihnout ani prolistovat, snažíme se už konečně dočíst až na konec internetu, a takhle by šlo pokračovat do nekonečna.
Dnešní člověk s přílišným množstvím volného času není zahlcen prací, ale přemýšlením o nabídkách, které musí vidět, využít či vyzkoušet, ačkoliv tuší, že dostatek času všechny je vidět, využít či vyzkoušet nikdy mít nebude. Nevěřme, že moc pracujeme. Naopak.
Komentáře
Zatím nebyl vložen žádný komentář.