Přežití - jaké bylo?
24.05.2007
Bezprostřední dojmy a postřehy z uplynulého víkendu.
Účastníci se sešli v pátek večer v Olomouci. Po úvodním vysvětlení pravidel byly každé dvojici zkontrolovány zvolené potraviny a všichni vyrazili směrem k nádraží.
Za zmínku stojí i nástup do vlaku. Organizátoři se snažili orientaci zkomplikovat do poslední chvíle, a celým areálem, na nástupiště a do vlaku nás vedli se zavázanýma očima. Čekání na nástupišti nám zpestřil příjezd rychlíku z Prahy. Představě, že stojíte přímo v cestě vlaku, který se řítí přímo na vás, se ubránit opravdu nešlo.
Po zhruba hodinové cestě vlak někde v lesích zastavil a my si konečně mohli sundat šátky. Dostali jsme mapu a pochopili, že jsme v Jeseníkách. Bylo 22,30 a prvním úkolem bylo dostat se co nejrychleji na první kontrolní stanoviště, rozcestí pod vrchem Slunečná. Určení místa, kde se aktuálně nacházíme bylo klíčové. Byť jsme od prvního momentu tušili, pečlivě jsme lokalizaci promýšleli. V minulých ročnících spousta dvojic vyrazila špatným směrem a nestihli pak v limitu dojít na první kontrolní stanoviště. Takhle jsme skončit nechtěli.
Nakonec jsme vyšli (jako většina dvojic) na sever. Zhruba pět kilometrů před prvním stanovištěm se cesta rozdvojovala a my řešili dilema. Jít delší a jistější cestu (většinou po asfaltce), nebo ušetřit kilometr a riskovat bloudění v lese? Vybrali jsme asfaltku (většina ostatních šla skrz les) a chvátali dál. Nápad to nebyl špatný, nepočítali jsme však, že zabloudíme i tak. Zoufale jsme běhali po lese, sledovali krátící se čas a hledali rozcestí. Našli jsme jej, ale času ztratili hodně.
S úlevou jsme si přečetli úkol, a začali luštit rébus. Sám o sobě nebyl zvlášť těžký, klíčové políčko jsme určili, nicméně v kombinaci s překlepem v příkladu jsme se zasekli. Nevěděli jsme, jestli nejde o úmysl, který maskuje posun výsledkové tabulky o několik sloupců, a kterého si nepozorná dvojice nevšimne. Měli jsme tedy jedno místo hlavní a tři alternativní, bohužel pěkný kus od sebe. Proběhnout je všechny nepřicházelo v úvahu, ale pro náhradní zprávu se nám jít nechtělo (zacházka 10 km).
Rébus z prvního stanoviště:
Nakonec jsme vybrali hlavní cíl, jezírko jihovýchodně od Břidličné. Přesně pasovalo do daných souřadnic a navíc jsme tipovali, že jedním z úkolů bude plavání. Bylo rozhodnuto. Boužel bloudění i potíže se šifrováním se projevily. Z prvního kontrolního stanoviště jsme odcházeli poslední.
Chvátali jsme jak jsme mohli, nikoho jsme přesto nepředháněli. Bylo mi jasné, že první dvojice nedoženeme za hodinu či dvě, ale že by ani ty poslední? V této chvíli jsem začal rychle ztrácet náladu. Nevadilo mi bloudění kolem Slunečné. Věřil jsem ale, že po běžné cestě budeme schopni jít rychleji než většina ostatních dvojic. Předpoklady se však nepotvrzovaly a po dvou hodinách a patnácti kilometrech jsme byli stále sami.
Nabízelo se, že jdeme na špatné místo a rébus jsme podcenili. Naštěstí to nebyla pravda.
Kolem páté ranní po dalším bloudění jsme objevili jezírko, u něj organizátory, a v blízkém okolí i spoustu dvojic. To nás potěšilo (navíc jsme netušili, že některé dvojice rébus nerozluštily a hodně se zdržely cestou k náhradnímu stanovišti).
Došli jsme si pro zprávu schovanou u kamene v jezírku (vody bylo málo a místo obávaného plavání jsme se brouzdali vodou tak po kolena). A pochodovali ke zřícenině hradu Strálek, jižně od Rýmařova. V tuto chvíli se vše zdálo v růžových barvách. Cítili jsme se svěží, neměli jsme chuť na jídlo a vycházelo slunce.
Na třetí stanoviště jsme se už nedostali. Pár kilometrů za Břidličnou jsem si natáhl svalový úpon (možná kvůli předchozímu chození v ledovém jezírku) a bylo po závodě. Ujít dalších padesát kilometrů bylo vyloučené. Zavolali jsme organizátorům, že vzdáváme, stopem jsme dojeli do Rýmařova na autobus, a vrátili se do Olomouce.
Akce byla velice zajímavá a mrzí nás, že jsme neuspěli, dvojnásob za podmínek, které tento rok panovaly (některé minulé ročníky byly deštivé či ve sněhu), a které dávaly naději na úspěšné absolvování celé tratě. Doufejme, že příznivé počasí bude i příští rok, kdy se pokusíme zanechaný dojem napravit.
Jiří Štancl ml.
Komentáře
Zatím nebyl vložen žádný komentář.