Klatovské pomníky a židovské památky
15.04.2008
V popisovaném novém webovém portálu o památkách klatovského regionu a okolí jsem se včera zmínil hlavně o pamětních deskách. Dokončeme hodnocení dnes přehledem památníků (pomníků) a žídovských památek.
Portál uvádí v Klatovech a přilehlých osadách pouhé tři pomníky: Jana Nepomuckého v Tajanově a v Lubech a pomník padlým ve Střeziměři. Město trochu ostrouhalo: nepovšimnut zůstal Jan Nepomucký u pošty, chybí u kasáren stojící pomník známěho agrárníka a někdejšího předsedy vlády Švehly, nedostalo se na Olbrama Zoubka a jeho pomník obětem komunismu, na Pomník padlým Pod Valy, ani na originální, na zemi uložený památník obětem bezpráví, umístěný na zahradě Singrovy vily, dílo minule vzpomínaného klatovského výtvarníka Václava Fialy.
Dolany dopadly ještě hůř: památníky padlým a obětem válek jsou zmiňovány v přifařených osadách Malechově, Řakomi a Svrčovci, ale mohutný památník na návsi v samotných Dolanech uveden není.
Nemohu nevzpomenout pomník geologa Jana Krejčího, majestátně se tyčící v parku za starým klatovským gymnáziem. Díky Krejčímu známe dnes Šumavu a Český les tak, jak jsou na mapách označeny - dříve totiž je kronikáři a cestovatelé považovali za jediné pohoří, nazývané Les, Hwozd, Sylva (tak Eneas Piccolomini), Šumava (Pavel Stránský), Gabreta (Stránský a Bohuslav Balbín), Bohmerwald. Až klatovský rodák Jan Krejčí v polovině 19. století publikoval několik prací a slovníkových hesel, v nichž vtiskl národu do povědomí, že nejde o jedno, nýbrž dvě pohoří, oddělené nízkou Všerubskou vrchovinou. Jihovýchodní pohoří, od Ostrého dolů, označil Šumava, severozápadní, od Čerchova nahoru, pak Český les - a tak je známe dodnes.
Odkaz Židovské památky je rovněž poněkud chudý: uvádí několik židovských hřbitovů v Klatovech a okolí plus nedávno zachráněnou synagogu v Hartmanicích. Škoda, že při tom autoři zapomněli na židovské Muzeum Dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě, pouhé 2 km nad Hartmanicemi. (Přitom v oddílu Pamětní desky je uvedena pamětní deska téhož Dr. Šimona Adlera). Muzeum je celoročně otevřené a ukazuje poučnou stálou expozici ze života někdejšího místního židovského obyvatelstva, provázeného v průběhu časů neustálými ústrky tu od křesťanů, tu od vrchnosti (vzpomeňme Masarykův vytrvalý boj proti většinově protižidovskému veřejnému mínění při příležitosti tzv. Hilsnerova procesu) až po strašnou šoa - hromadnou likvidaci Židů provedenou nacisty. Díky tomu a díky poválečné politice máme pohraničí skutečně "etnicky čisté" - bez původních židovských i německých osadníků. Podle toho taky vypadá.
Hledání v portálu někdy vyžaduje trochu fantazie: Pamětní desky objevíte po stisknutí tlačítka Muzea a galerie. A klatovskou radnici najdete, klepnete-li na Technické památky, a pod nimi se objevivší Zajímavé stavby.
Na portálu je cenné zejména to, že mapuje také drobné a neznámé pamětihodnosti, z nichž mnohé asi dosud vůbec nikde publikovány nebyly. To je prvním krokem k jejich budoucím opravám. Podobný proces proběhl v letech 2002 až 2004 na Šumavě a je dokumentován ve vydařené dvojjazyčné barevné publikaci Zapomenuté dědictví - Vergessenes Erbe, vydané Národním parkem Šumava ve Vimperku a Rotary klubem Praha.
Průběžně doplňovaná databáze portálu se může stát jakousi regionální bankou pamětihodností. Proto výše zmíněné řádky nejsou kritikou, ale spíš upozorněním na možnosti dalšího jejího rozvíjení.
Jiří Štancl