Památník v Dolanech
30.05.2008
Na návsi v Dolanech stojí památník padlým, který jsem zmínil v článku o klatovských památkách. Ředitel Galerie Klatovy Klenová, Mgr. Marcel Fišer, k mojí zmínce zaslal následující fundovaný text, doprovázený současnou i dobovou fotodokumentací.
Klatovský sochař Vilém Glos a legionářský pomník v Dolanech
Jméno sochaře Viléma Glose je dnes zcela zapomenuto a neznají ho ani odborníci na dějiny českého moderního sochařství. Jeho dílo je spojeno především s meziválečným obdobím, s regionem Klatovska a se dvěma žánry - pomníkem obětí světové války a náhrobkem. Větší část válečných pomníků se svým figurativním pojetím a velkorysým rozvrhem vymyká běžné dobové produkci, což platí i o pomníku dolanském. Ale nejdříve pár údajů k samotnému autorovi.
Vilém Glos se narodil 4. prosince 1880 ve Štěpanicích, vzdálených zhruba tři kilometry od Nové Paky, kde se vyučil u Antonína Suchardy ml. (1843 – 1911), otce známých sochařů Vojtěcha a Stanislava. Před první světovou válkou pracoval na sochařské výzdobě děkanského kostela v Klatovech, kde vytesal na portálu děkanského kostela hlavice Adama a Evy a četné jiné ornamentální práce. Hned po ukončení klatovských prací měl odejít do Bulharska, kde spolu s mezinárodním týmem umělců pracoval na výzdobě velkolepého dómu Alexandra Něvského. V Bulharsku se mu podařilo zavést prosperující kamenosochařskou dílnu, na začátku války však byl za svou protirakouskou agitaci na základě intervence rakouské vlády zatčen a téměř celou válku vězněn.
Po válce se vrací do Čech a v červnu 1920 přijíždí do Klatov, kde měl z předválečné doby celou řadu přátel. Nespíš mezi nimi byl i Vojtěch Pták, majitel jednoho ze dvou klatovských kamenictví, který také působil při regotizaci děkanského kostela. V jeho závodě se téměř vzápětí po svém příjezdu Glos ujímá práce na pomníku padlým vojínům v Dolanech. Glos se nakonec v Klatovech usadil, na začátku 20. let se osamostatnil se, oženil se tu (a posléze i rozvedl) a v Klatovech a jejích okolí zanechal celou řadu sochařských prací.
Jsou to převážně pomníky 1. sv. války - kromě monumentálního pomníku klatovského, odstraněného za okupace, je najdeme např. ve Švihově, Malechově, Hrádku u Sušice, Žinkovech, Tlumačově, celkem je jich ke dvaceti. Ve čtvrtek 20. dubna 1939 náhle umírá ve věku pouhých 59 let. Alespoň se tak nedožil zániku svého nejvýznamnějšího díla, klatovského legionářského pomníku, v červnu 1940. Skromný a nenápadný umělec se vzápětí po své smrti propadl do téměř absolutního zapomenutí.
Dolanský pomník, dobová fotografie, Vlastivědné muzeum Dr.Hostaše, Klatovy
Pomník padlým v I. světové válce v Dolanech z roku 1920 byl vůbec první Glosovou poválečnou práci tohoto druhu. A ze sochařského hlediska také jednou z nejlepších – později se často uchyloval k doslovnému opakování svých figur, nehledá nic nového a překvapivého. Na dolanském pomníku je však ještě patrná snaha zaujmout nové prostředí, co kterého přišel prakticky jako neznámý umělec. A skutečně se mu to podařilo - právě na základě jeho úspěšného zvládnutí mu byl zadán velkorysý pomník v Klatovech.
Dolanská obec ztratila asi 35 mužů, většina z nich padla na sibiřské frontě. Vzniklo Sdružení dolanské mládeže, které si vzalo za cíl postavení pomníku, který byl zadán klatovské kamenosochařské firmě Vojtěch Pták, která následně angažovala Glose. Pomník byl slavnostně odhalen již 10. října 1920 jako jeden z prvních na Klatovsku. Za okupace musela být socha odstraněna a válku přečkala ve stodole Václava Bosáka. 3. června 1945 byl pomník znovu odhalen.
Pomník z hořického pískovce na žulovém soklu měl podobu nakročeného vojáka s rozpaženýma rukama, u jehož nohou stojí lev, pošlapávající atribut habsburské říše – podle historické fotografie lze ještě identifikovat pravou spodní část rakouské orlice s fragmenty jejího rozeklaného ocasu, říšského jablka a perutí. Pozadí figury tvoří rozvinutý „prapor svobody“, jehož žerď voják třímá ve své levé ruce, v pravé drží pušku.
Dolanský pomník, současný stav, foto J.Freiberg
Ve sdružení, které stavbu pomníku organizovalo, vznikly rozpory o tom, zda má být znázorněn voják ruské či italské legie. Sám Glos prý nakonec prosadil podobu vojáka v uniformě první republiky a toto řešení pak používal i na dalších svých figurativních pomnících. Detaily Glosových vojáků vykazují charakterisckou podobu uniformy pěšáků poválečné československé armády s typickou helmou, ovinovačkami na nohou, sumkami u pasu a s puškou manlicher carcano vzor 1895.
Zájemce o bližší informace o životě a dílu Viléma Glose odkazuji na svůj text, který vyšel v květnu 2006 v novém čísle Sborníku z historie a dějin umění. Za 150 Kč je k mání v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech.
Marcel Fišer