Vzpomínka na Václava Weinfurtera
30.12.2008
Ing. Václav Weinfurter byl osobitou a originální postavou, spoluvytvářející podobu našeho města. Zemřel před čtyřmi lety, ne dlouho po své padesátce.
"Klatovy budou brzy vypadat jako olízaný vdolek." Tak uzavřel Václav Weinfurter v zastupitelstvu města diskusi o dalším likvidování volných ploch a nové zástavbě, která ničí nenahraditelné pohledy a průhledy na město a jeho dominanty. "To nejlepší zmizí a nám bude špatně." přišlo mi na mysl od té doby víckrát jako pokračování jeho slov.
Vystudovaný zahradní architekt, který autorsky zpracovával úpravy zahrad Pražského hradu, věnoval největší část svého života Klatovům jako zaměstnanec městských Technických služeb. Doma nebývá nikdo prorokem - o Václavovi se vědělo víc za hranicemi města a republiky. Obec zahradních architektů a zahradníků jej znala jako odborníka a organizátora celostátních i mezinárodních setkání. Osobnost jeho formátu ve městě citelně chybí.
Jeho přítel, sochař Václav Fiala, navrhl kamennou lavičku, symbolizující nekonečno a přírodu, jako připomínku života a myšlení Václava Weinfurtera.
Zahradník není běžné povolání. Není pouhým okopávačem kytiček. Zahradník je tvůrce. Spolupracovník se Zemí. Ten, kdo čte Kosmos a zpřístupňuje jeho řád ostatním. Ten, kdo vnímá, že "To Co jest Dole jest i Nahoře a To Co jest Nahoře jest i Dole". Kníže alchymie a hledač moudrosti, císař Rudolf II, nosil vznešený titul Velký Zahradník. Sám Kristus se po zmrtvýchstání ukazuje Marii Magdalské jako zahradník.
Možná v textech, které na plakátku v odkazu najdete, poznáte ten, který vám Klatovský Zahradník adresoval anebo ten, kterým vás dnes oslovuje. Možná znáte další jeho esemeskové vzkazy. Svým hlasem můžete přispět k výběru.
Jiří Štancl
Komentáře
Zatím nebyl vložen žádný komentář.