Obrat ve vývoji
22.01.2007
Dnes byla demolice pozastavena, na staveništi se uklízí. Může to být obrat v dosavadním vývoji situace?
V pátek 19.1.2006 bylo podáno několik odvolání proti demoličnímu výměru bývalého areálu Škoda s upozorněním, že demolice bezprostředně hrozí (14.15 hod). Okolo 15.00 týž den investor začal demolovat. Zástupce investora ing. Hlaváček se předtím odmítl sejít s redaktorem Českého rozhlasu Plzeň pro pracovní zaneprázdněnost.
V sobotu odpoledne přijel na staveniště starosta, měl žádat ukončení demolice.
V neděli odpoledne se na staveništi pracovat přestalo.
V pondělí ráno jsem doručil vedoucímu stavebního úřadu žádost, aby investora informoval o odvolání proti demolici. Ing. Boublík to udělal, demoliční práce byly pozastaveny, dvě historické budovy prý zůstaly.
Dnes, tedy v pondělí, se staveniště čistilo, materiál se ze stavby odvážel.
Dále dnes v 17.20 odvysílal ČRo Plzeň v regionálních zprávách příspěvek, popisující situaci. Hovořil v něm p. Václav Fiala, krátce já. Zástupce investora ing. Hlaváček se odmítl do mikrofonu vyjádřit, redaktor přečetl jeho jednověté tiskové prohlášení, že areál společnosti patří investorovi a ten že má platné povolení k demolici.
Dnes také sousedé - majitelé nemovitostí sousedících s areálem - obdrželi vyrozumění stavebního úřadu, že se mohou jako účastníci zúčastnit územního řízení dne 16.2.2007.
Ve středu 24.1. se má sejít vedení města s investorem k jednání o situaci.
Je to dobrý vývoj?
Je jistě lepší než o víkendu. Investor oficielně ví, že proti demoličnímu rozhodnutí jsou podaná odvolání, v důsledku čehož není rozhodnutí pravomocné.
Dále - ode dneška již i územní řízení počítá se sousedy jako účastníky, což znamená, že stavební úřad se bude muset vypořádat s jejich námitkami. Poté každý z nich bude mít právo podat proti rozhodnutí odvolání a případně, proti konečnému rozhodnutí, i žalobu.
Pokud jde o budoucí jednání města s investorem, vidím jeho cíl v tom, že investor zbylé budovy architektonicky začlení do nové, architektonicky důstojné koncepce, která bude počítat s obchodním centrem nebo jinými aktivitami, ne však formou supermarketů. Nepodaří-li se to, je druhou variantou odkoupení areálu, jeho ozdravení vč. rehabilitace zbylých starých budov a následně pronajmutí nebo rozprodání, ovšem s jednotícím a hodnotným architektonickým záměrem.
Jsem ale trochu na rozpacích, může-li úspěšně k tomuto cíli vést jednání ten, kdo v novinách poněkud ironicky žádá občany, aby mu poradili, kde na to vzít peníze (mimochodem, pro začátek by vodítko poskytl třeba Dotační věstník č. 1/2007, který část svého obsahu věnuje právě financování sanací bývalých průmyslových areálů), nebo ten, kdo na zastupitelstvu poněkud demagogicky přesvědčuje zastupitele, že jim nic jiného nezbývá než s investorem souhlasit, a ať nezlobí a jsou rádi, že investor je tak velkorysý.
Shrnu-li to, střídmou naději vzbuzuje spíše profesionální a věcný postup stavebního úřadu (což je oproti minulému roku skok vpřed) plus odhodlání občanů hájit v takovém řízení své práva.
A pokud by vedení města svoji dosavadní vyjednávací strategii změnilo, může jen příjemně překvapit.
Jiří Štancl