Když supermarket, tak nad nádražím
21.02.2007
říká architekt Vlado Milunič v rozhovoru uveřejněném v dnešních Hospodářských novinách.
Jeden z nejznámějších současných architektů, autor např. Tančícího domu v Praze na nábřeží, se věnuje ve zmíněném rozhovoru potřebám a bolestem současných měst.
"Města dusí nekoncepční masová výstavba supermarketů, skladů, administrativních areálů a neúnosná automobilová doprava, která je zásobuje. Většina těchto staveb má dočasný charakter a budou časem, jako například atomové kryty, nepoužitelné"
Milunič pokračuje, že "v supermarketu je pod heslem levného zboží kupována
a)devastace slušných obchodních vztahů
b)zvyšování nezaměstnanosti
c)preference takzvané produktivity nad kvalitou
d)zmrtvení centra města ochuzením o obchodní funkci
e)degradování architektury na stavbu neforemných krabic."
Architekt Milunič vytyčuje desatero pro město, kam patří například
- bydlení v centru
- obchody do centra - supermarkety nad nádraží (využití jejich zásobování veřejnou neautomobilovou dopravou)
- jednoznačná přednost ekologické veřejné dopravě a další
"Česká společnost se dostala bez přechodu z nedůstojného totalitního nedostatku do bezohledného drancování supermarketů, aniž by si uvědomila důsledky svého jednání a podstatu léčky, ve které se ocitla" dodává Milunič. "Neviditelná ruka trhu a naše vlastní hloupost nás dovedly do viditelné slepé ulice, ze které nás nevytáhnou starostové, ale pouze my sami, pokud ovšem přestaneme s drancováním"
Jiří Štancl