Sochař Fiala burcuje hluché zastupitele
12.02.2007
Následující text obdržel každý z klatovských zastupitelů, kteří mají zítra 13.2. na veřejném zasedání od 17 hodin rozhodnout o záměru výstavby hypermarketového centra v bývalé Škodovce.
Klatovské demolice?
Město Klatovy to má s novodobou architekturou těžké. Mohu-li to říci zjednodušeně, nic, co bylo postaveno po druhé světové válce, městu na kráse příliš nepřidalo.
To, čím se město honosí, co Klatovy dělá oním impozantním městem na pozadí Šumavy, jsou budovy starší a staré, budovy, které nám tu zanechali předkové před sto, třemi, ale i pěti sty lety, budovy postavené s vážností a zodpovědností, budovy postavené nikoli pouze pro přítomnost, ale pro generace budoucí. Předkové tak vytvořili hrdé centrum s ojedinělou siluetou klatovských věží, stupňovitě poskládaných na městské akropoli tak, že pohled na ně je i přese všechny pozdější urbanistické zásahy zážitkem pro oko a jasným signálem, do jakého že to města cizinec přichází.
Tato skutečnost je, domnívám se, nezpochybnitelná. Zná snad někdo v Klatovech novodobé stavby, které by se alespoň vzdáleně přiblížily kvalitě vznosných klatovských chrámů, věží či městských budov z přelomu devatenáctého a dvacátého století? Nám náleží dědictví svěřené předky opatrovat, udržovat a chránit. Nestalo se tak. Město Klatovy podlehlo, podobně jako mnoho dalších českých měst, horečné panelákové výstavbě, která pro své parazitování na městském plánu potřebovala ?zelenou louku?. A tak se bouralo velkoryse. Plošně se demolovaly celé čtvrti, celé obytné bloky. Mezi nimi ale mizely i zcela unikátní stavby, jako tomu bylo v případě barokního městského statku kdysi stojícímu na místě proti současnému letnímu kinu.
Dnes by taková stavba tvořila se sousední kapličkou Chaloupka historický celek nabízející mnoho variant využití. To ale byla sedmdesátá léta. Bouralo se na Rybníčkách, bouralo se všude, kam nesahala památková zóna, jejíž přibližnou hranici tvořilo středověké opevnění města.
Za zdmi se už tak plošně bourat nedařilo. Přece jen zde vládl o něco přísnější památkový režim. Zde mohli demolovat jen vyvolení. A tak buldozery srovnaly se zemí blok historických domů ze 17. století mezi arciděkanským kostelem a kostelem svatého Vavřince. Tohle si ale nemohl dovolit jen tak někdo. Demolici uprostřed památkové zóny mohl realizovat jen jediný architekt: komunistická strana. Na ni byly všechny zákony, památkáři či historie krátcí. A tak komunisti nechali zbourat rodný dům Václava Matěje Kraméria, Měšťanskou besedu, dům zvonaře Jindry, dům vnuka barokního stavitele Gilmettiho s renesančními klenbami či dům Buzkovský se zcela ojedinělými empírovými vraty. Na zbořeništi byl postaveny okresní výbory KSČ, SSM a ROH! Krásný příklad arogance a pohrdání. Pohrdání vším: lidmi, dějinami i architekturou?
Nejsme-li schopni nahradit kvalitní starou architekturu stavbami ještě hodnotnějšími, neměli bychom nad demolicemi vůbec uvažovat. Není přece naším právem ničit, a nenahrazovat. Ale i ve chvíli, kdy bychom snad novou stavební aktivitou předčili stavitele předchozí, je naší povinností zvažovat: co je pro paměť města, pro naše vnuky, pro samotnou kontinuitu historického vývoje důležitější?
Uvedené tři příklady klatovských demolic "barokní statek, domky na Rybníčkách a blok domů mezi klatovskými kostely" naznačují, že každé bourání dopadlo v neprospěch města i jeho občanů. Na Rybníčkách už sedmnáct let (!) stojí žulový sokl, na kterém stával bronzový Zápotocký, ocelový čep z něj trčí vzhůru jako výsměch, jako onen vztyčený prostředníček. Místo barokního statku "a já mám teď stále před očima manévry hasičů a cvičný oheň v barokním krovu, křik částečně nebo zcela opilých "útočníků" a "obránců", po jejichž "akci" následovala demolice" tak místo této budovy nalezneme utrápený betonový záhon a stánek s novinami. O tom, zda budova okresního výboru KSČ dokázala nahradit historický blok domků v nejkrásnějším koutě města, snad ani nemá smysl přemýšlet.
Ani v jednom případě nedošlo ke zlepšení. Po každé demolici přidcházel další zmar a vyvanutí. A takhle by se dalo pokračovat. Novodobá architektura Klatov není věru příkladem hodným obdivu.
Poslední demolice, zcela zbytečná jako mnohé předchozí, proběhla v Klatovech v sobotu 20. a v neděli 21. ledna 2007. Šlo o několik málo nevelkých budov z konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Bývalé budovy "Schifauerovy továrny" Tvrzení, že nepožívaly památkovou ochranu, je jen velmi alibistické. Jejich ochrana měla být klatovským stavebním úřadem, který povolení k demolici vydal, vnímána jako samozřejmost. Udivuje mě, že tento úřad ani na okamžik nezaváhal, že vyhověl majiteli pozemku a nekonzultoval kvalitu staveb s odborníky. Někdo určitě namítne, že mu to zákon nepřikazuje, určitě bylo jednáno podle všech předepsaných a povolených kritérií, nicméně stalo se něco, co bezpochyby v pořádku není. Člověk nemusí být odborník v oblasti industriální architektury, aby pochopil, že tyto stavby jsou něčím pozoruhodné. Stavební odbor tedy vydává demoliční povolení, aniž má sebemenší pochybnosti, aniž kontaktuje Národní památkový ústav se žádostí o posouzení, městský architekt se striktně drží tvrzení, že do jeho kompetence spadá pouze územní plán, a památkový odbor města se pro jistotu nevyjadřuje nijak. A to se píše rok 2007, tedy nikoliv 1977!
Řada architektů po zjištění, co se chystá, začala tlouct na poplach: "Kvalitní stavby byly realizovány v letech 1905-1911 v secesním stylu a jsou velmi dobře zachovány. Nejsou památkově chráněné, nicméně vykazují hodnoty, pro které stojí za to je zachovat, nově využít. Jsou dokladem historického vývoje Klatov, životního způsobu a prostředí společnosti města, svého času proslulého textilním a strojírenským průmyslem. Mají nesmírný kulturní potenciál. Obáváme se, že ukvapenou demolicí esteticky výrazných staveb dojde k tolikrát již opakované situaci, kdy unikátní příklad industriální architektury, dochovaný v autentické podobě, nahradí unifikovaná hala. Jsme toho názoru, že nejširší veřejnost, nejen ta odborná a nejen z Klatov, by se demolicí klatovské strojírny cítila ochuzena o další důležitou součást průmyslového dědictví," píše PhDr. Benjamin Fragner, ředitel Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT v Praze.
Stejně naléhavě ale zní i dopis z Národního památkového ústavu v Plzni: "Dovolujeme si zdvořile Vás upozornit, že se jedná o soubor bezpochyby architektonicky hodnotných a historicky cenných staveb. Demolici těchto továrních budov bychom považovali za závažnou ztrátu pro Vaše město i pro celý region. Nadto se domníváme, že jejich boření je zbytečné, neboť mohou být velmi dobře začleněny do projektovaného obchodního centra"
"V době, kdy je konečně doceňován význam architektury 19. a 20. století, včetně architektury industriální, by případná demolice nesporně vyvolala pochybnosti o zodpovědném posouzení výše popsaného záměru. Připomínáme, že historické budovy Schifauerovy továrny vznikly podstatně dříve, než byla klatovská radnice upravena do současné podoby, přitom o její hodnotě zřejmě nikdo nepochybuje (architektonický návrh patrně pochází od autora významem zcela srovnatelného s architektem poslední přestavby radnice)" Atd. atp.
Město už ale nemá příliš manévrovacího prostoru. Demoliční výměr byl vydán koncem minulého roku, budovy jsou soukromé a klient se chystá na jejich ruinách postavit tři nové supermarkety. Nicméně stovky občanů podepisují petiční listy, tisk naléhá, na klatovskou radnici přicházejí další dopisy.
Oproti roku minulému, kdy byly z jakýchsi neznámých důvodů stavby opomenuty, se však objevila nová skutečnost. Vedení města bylo důrazně upozorněno, že hrozí demolice něčeho, co by mohlo být v budoucnu chloubou města. 19. 1. 2007 firma InterCora přiváží do areálu demoliční stroje a okamžitě začíná s překotným bouráním. Firma ale nebourá budovy ze šedesátých let minulého století, které zabírají většinu sedmihektarové plochy, ale likviduje stavby, o které všem jde. Tedy ony historické budovy, o kterých se tolik mluví a píše. Překotná demolice probíhá v sobotu i v neděli. S podobnou arogancí, s jakou komunisti ve stínu klatovských kostelů bourali domy empírové a barokní, zde developerská firma před očima užaslých Klatovanů demoluje stavby, o které se občané pokusili bojovat.
Na jejich místě vzniknou montované jednoúčelové obchoďáky. Stavby s krátkou životností nahradí (?!) sto let staré cihlové budovy. Vše se určitě děje podle zákona, vše je určitě nenapadnutelné. Jen někde ten či onen úředník neměl zájem udělat krok navíc a jiní přes hory zpupnosti neviděli, co činí. V Klatovech proběhla další demolice. Něco z historie ubylo. A náhrada? Vždyť to už známe z minula?
Václav Fiala
sochař
P.S.: Pokud se firma InterCora hodlá do dějin zapsat jako specialista na demolice historického dědictví v čestých městech, jako to předvedla v Klatovech či v Domažlicích, je to její věc. Zůstává ale otázkou proč by příslušné městské úřady měly být k této činnosti nápomocné a vstřícné!