Sochy do barokní niky - vernisáž
10.06.2007
Návštěvníci městské knihovny v Klatovech, stoupající po širokém barokním schodišti do prostor knihovny, si jistě všímají prázdných nik ve zlomu schodiště. Možná v obou nikách v minulosti kdysi sochy byly, možná se takový plán nikdy nenaplnil. Již po několikáté je zaplňuje klatovský sochař Václav Fiala a jeho přátelé umělci z široka a daleka.
A tak i zatím poslední vernisáž ve čtvrtek 7. června 2007 v 18. hodin přitáhla na schodiště 40 až 50 návštěvníků. Již tradičně pan Fiala o každém z obou umělců, kteří opatří každý jednu niku svým dílem, řekne pár slov. Ne slovníkově příručkových a učeně nesrozumitelných, nýbrž takových, které bývají přerušovány smíchem.
V prvním představil sochař výtvarnici Markétu Varadiovou, která opatřila spodní niku jakýmsi dřevěným závažím na provázku (ať mi odborná kritika i autorka prominou, ale lépe to popsat neumím a ten hanbatý symbol, o kterém řečník mluvil tam ne a ne vidět. Anebo to mluvil o jiném díle autorky? Víc mě v tu chvíli zajímalo rozlévání vína).
V druhém příběhu byl Václav Fiala nucen představit sám sebe. Stuha pro Plečnika, kterou instaloval do horní niky, je pořádný kus dřeva. Vyřezaná je asi motorovou pilou a byla vytvořena do soutěže pro Pražský hrad. Vybrána byla před 10 lety za Václava Havla, pak se změnila situace i president a niky na Hradě zůstaly prázdné. A tak se až do další vernisáže ze stuhy můžete těšit, nebo se s ní přít anebo nad ní krčit rameny, to vše na schodišti do Městské knihovny. Jisté ale je, že ji nepřehlédnete.
Last, but not least - plzeňský mužský vokální kvintet Hlasoplet. Pět sympatických, řízných chlapíků, profesionálů v tom nejlepším slova smyslu. Spustili něco, co mi připomínalo Ježka, pak tam zazněl nějaký černošský gospel, Britten, Suchý a Šlitr, ale taky Včelka Mája ve verzi normalizačně české i NDR - kromě nadšení vyvolávali salvy smíchu.
Za hodinovou návštěvu to rozhodně stálo. Ostatně - dvě umělecká díla se při dobrém občerstvení dají vydržet... Díky pane Fialo.
Jiří Štancl